2. 12. 2023Minut čtení: 6

Pomáhání dětem v případě, kdy někdo, koho znají, má rakovinu

Volný překlad originálu: American Cancer Society (2022). Explaining Cancer to Children of Different Ages. Dostupné na: https://www.cancer.org/cancer/caregivers/helping-children-when-a-family-member-has-cancer/dealing-with-treatment/intro.html

Když se děti dozví, že někdo, koho znají, má rakovinu, může to pro ně být zneklidňující, či matoucí. Pokusíme se Vám zde vysvětlit, co si děti mohou myslet a co cítí, jak s nimi mluvit a budeme s Vámi sdílet nějaké tipy, jak byste dětem v této situaci mohli pomoci.

Vysvětlování rakoviny dětem různých věkových kategorií

Děti různých věkových kategorií budou rakovinu chápat odlišně. Zde naleznete pár tipů, které Vám mohou pomoci dětem vysvětlit co se děje, a také mohou pomoci děti uklidnit.

Komunikace s dětmi do 3 let

Pro tyto děti je velmi těžké porozumět něčemu, co nevidí, nebo něčemu, čeho se nemohou dotknout. Také je pro ně těžké pochopit to, co nemoc zapříčiňuje a co mohou teď a v budoucnosti očekávat. Zde jsou tipy, které Vám mohou pomoci děti uklidnit a zachovat jejich životy tak normální, jak je možné.

V tomto věku se děti nejvíce bojí odloučení a pocitu opuštěnosti, zejména pokud má rakovinu jejich rodič. Miminka a batolata mohou být snadno zmatená, mohou se stát citově závislejší a prožívat změny ve spánkovém režimu, stravování, nebo jiných denních zvycích, pokud se jim mění jejich rutina.

Pokud je to možné, nechte miminko, nebo dítě, v blízkosti rodičů, či dospělých, kterým důvěřuje a kteří jsou běžnou součástí jeho života.
Aby dítě mohlo svého rodiče vidět a slyšet, když jeho rodič musí do nemocnice, je vhodné, aby pečující osoby rodičům do nemocnice poslali video dítěte či mu zavolali telefonem (a dalšími způsoby).
Zajistěte, aby se kdokoliv, kdo se o dítě stará, snažil o dodržování jeho rutiny.
Věci vysvětlujte nejjednodušší možnou formou. Soustřeďte se více na to, co se děje právě teď, například dnes, spíše než co se bude dít v budoucnu.
Pokud je rodič pryč na krátkou dobu, ujistěte batolata tím, že maminka nebo tatínek se zase brzy vrátí.
Často se s nimi mazlete a objímejte je.
Pokud jste rodič s rakovinou, oslovte sociálního pracovníka, zdravotní sestru, nebo psychologa ohledně svých emocí, týkajících se distresu Vašeho dítěte.

Komunikace s dětmi mezi 4 - 6 lety

Děti v této věkové skupině mohou zápasit s uchopením komplexity onkologického onemocnění. Mohou si myslet, že jde o onemocnění jako kašel nebo rýma a mohou být zmatené a bát se, že rakovinu mohou také “chytit.”

Pokud byla rodiči diagnostikována rakovina, tak bude dítě mít větší strach a úzkosti, pokud je od rodiče daleko.

V době, kdy děti tohoto věku zažívají distres, mohou projít regresí (navrátit se k chováním, ze kterých již vyrostly, jako trénink chození na záchod). Mohou se u nich také projevit změny ve spánkovém režimu a mohou prožívat výbuchy vzteku.

Komunikujte o rakovině milované osoby jednoduše a jasně.
Pokuste se dodržovat denní režim dítěte, jak jen je to možné.
Ujistěte dítě, že o něj bude vždy postaráno, zejména pokud byla rakovina diagnostikována rodičovi.
Ujistěte dítě, že rakovina není nakažlivá.
Zkontrolujte, jak dítě rozumí tomu, co se děje. Pamatujte, že dítě Vám může zopakovat to, co mu bylo řečeno poprvé, ale nemusí to znamenat, že tomu rozumí.
Zajistěte si spolehlivou každodenní péči, pokud je rakovina diagnostikována rodičovi.
Nechte rodiče, nebo dospělého, kterému věříte a který je pravidelně součástí života dítěte, trávit s dítětem denně čas.
Ujistěte děti, že distres a smutek milované osoby, která se potýká s rakovinou, jsou zapříčiněny rakovinou a nemají nic společného s tím, co dítě udělalo, a že rodina tyto těžké časy zvládne.
Pokud můžete, užívejte hru a umění k vysvětlování toho, co se děje a vyzvěte dítě aby si zahrálo, co se děje. Tímto způsobem můžete blíže pochopit, čemu dítě rozumí.
Každý den dejte v daný čas, jako například v době, kdy se dítě ukládá ke spánku, dítěti prostor ke kladení otázek.
Nesnažte se dítě přesvědčovat zdůvodňováním, nebo logikou.
Nabídněte dítěti možnosti volby, kdy jen to jde (např.: v oblékání, jídle, nebo aktivitách).
Netolerujte kousání, údery, kopání, nebo jiné agresivní chování. Naučte dítě vyjadřovat své pocity způsoby, které neublíží dítěti, ani lidem kolem něj.
Naučte dítě přijatelně vyjadřovat pocity vzteku - například mluvením, kreslením, nebo boucháním do polštáře.
Vytvořte příležitosti pro fyzickou aktivitu.
Pokud je rodič v nemocnici, mohou pečující osoby užít video, telefon a další způsoby, které dítěti umožní vidět rodiče v reálném čase. Pokud je to možné, zařiďte osobní návštěvy.
Zařiďte, aby každé z Vašich dětí mělo jednoho člena rodiny, nebo důvěrného přítele, který se na ně zaměří.
S podpůrným týmem odborníků konzultujte o jakýchkoli obavách či změnách chování dítěte.

Komunikace s dětmi ve věku mezi 7-12 lety

V tomto věku už děti mohou rakovinu lépe pochopit. Mohou lépe chápat koncept času a očekávat, co se může stát v budoucnosti.

Pro děti v tomto věku může být těžké říci dospělým o jakýchkoliv problémech, které prožívají a mohou se bát, že kdyby něco řekli, tak by to mohlo jejich blízké rozrušit.

Řekněte dítěti o nemoci a informujte je o rodičově léčbě a vysvětlete to, čeho si dítě všímá a co vnímá. Buďte připraveni na opakované vysvětlování.
Starším dětem může být poskytnuto více informací o rakovině, a to tak, jak je pro ně vhodné. Snažte se děti nezahltit informacemi, ale buďte otevření a upřímní ve zodpovídání všech otázek, které mohou mít.
Snažte se naslouchat i nevyřčeným otázkám, zejména těch týkajících se zdraví a duševní pohody samotného dítěte.
Pokud je rodič tím, kdo má rakovinu, řekněte učitelům, koučům a dalšímu školnímu personálu o rodinné situaci spojené s rakovinou.
Podporujte, aby se dítě bavilo, i přesto, že je rodič nemocný - ujistěte se, že kvůli tomu dítě nebude cítit pocity viny. Je v pořádku být dítětem!
Nechte rodiče, nebo dospělého, kterému věříte a který je pravidelně součástí života dítěte, trávit s dítětem denně čas.
Dovolte dětem pokládat otázky a vyjadřovat pocity, o nichž mohou mít dojem, že někoho mohou naštvat.
Je v pořádku, když dítě uvidí rodiče plakat, nebo naštvaného, když rozumí, že za tyto pocity nemůže. Snažte se dětem pomoci pochopit, že je normální silné pocity prožívat a že je dobré je vyjadřovat.
Pokud má rakovinu rodič, navrhněte dítěti, ať si s rodiči píše, telefonuje, posílá jim kresby, zprávy, nebo namluvené zprávy, když je rodič zrovna pryč.
Zařiďte, aby každé z Vašich dětí mělo jednoho člena rodiny, nebo důvěrného přítele, který se na ně zaměří.
Pokud dítě trpí závažnými úzkostmi, bojí se chodit do školy, obviňuje se, chová se depresivně, nebo vykazuje nízké sebevědomí, promluvte si s pediatrem.
Podpořte dítě v tom, aby se i nadále účastnilo školních aktivit a sportů a bylo v kontaktu s přáteli. Připomeňte dítěti, že je v pořádku se bavit.

Komunikace s dospívajícími

V tomto věku děti více rozumí komplexnosti rakoviny jako diagnózy a její léčbě. Také lépe chápou, jak může rakovina ovlivnit budoucnost milovaného člověka, a dospívající díky tomu mohou mít více obav. Dospívající jsou hodně ovlivnění svými přáteli a vytvářejí si vlastní identitu, což může ovlivnit jak vnímají rakovinu, zejména, pokud byl diagnostikován rodič.

Dospívající, kteří zažívají distres se mohou předvádět, stranit se svých přátel a rodiny a cítit se přemoženě. Ujistěte je, že je v pořádku mít tyto pocity a podpořte je, aby se učili, jak zdravě reagovat a zvládat situace. Dospívající se také mohou snažit rodiče ochránit skrýváním svého smutku, vzteku, či strachů, takže je důležité se jim pravidelně věnovat. Mohou se také ptát na méně otázek a obracet se na internet, sociální média, nebo přátele jako zdroje informací. Mohou se snažit hledat způsoby, jak milované osobě pomoci.

Poskytněte detailní informace o rodičově stavu, symptomech, možných důsledcích léčby, o tom, co mohou očekávat a další informace, pokud o ně mají zájem.
Udržujte otevřenou komunikaci a ubezpečte je, že s Vámi mohou kdykoliv mluvit a ptát se na otázky. Buďte otevření a upřímní, když s nimi hovoříte.
Poskytujte dospívajícímu aktuální informace o tom, co se děje v rodičově léčbě. Na všechny otázky odpovídejte upřímně.
Zjistěte, zda má místo, kde probíhá léčba skupinu pro dospívající s rakovinou v rodině a podpořte dospívajícího, aby se stal součástí takových skupin.
Ujistěte je, že rakovina není nakažlivá.
Ubezpečte je, že nic, co udělali, nebo řekli, nezapříčinilo rakovinu.
Pokud je rodič tím, kdo má rakovinu, řekněte učitelům, koučům a dalšímu školnímu personálu o rodinné situaci spojené s rakovinou.
Podpořte dospívající ve sdílení jejich pocitů a mluvte o tom, co je normální.
Naplánujte a snažte se udržet normální domácí život a režim, aby se co nejvíce podobal rutině. Nabízejte možnosti volby a podporujte nezávislost, jak to jde.
Pokud má rakovinu rodič, nechte ho pomoci dospívajícímu vybrat, kam se vydá po škole a dovolte dospívajícímu stanovit své preference v tom, kdo se o ně bude starat v případě, že tam rodič není.
Podpořte dospívající v tom, aby se i nadále účastnili školních a jiných aktivit a sportů a byli v kontaktu s přáteli.
Ujistěte se, že dospívající vědí, že i rodiče jsou si vědomi toho, že zábava a trávení času s přáteli jsou důležité součásti jejich života, takže bychom se kvůli tomu neměli nijak obviňovat.
Dospívající mohou přispět pomocí s domácími pracemi, jako například s vařením jídel. Není žádoucí, aby byli dospívající zahlceni aktivitami, ale pomáhání je součástí stáváním se dospělým. Ujistěte se, že to, co od dospívajících žádáte je ve zvladatelném poměru k jejich potřebám. Pokud si uvědomíte, že dělají příliš, promluvte si s Vaším ošetřujícím týmem o své rodinné situaci a zjistěte, zda Vám mohou nějak pomoci.
Věnujte se svým dospívajícím a řekněte jim, že všichni mají pocity, které mohou být matoucí anebo zahlcující. Řekněte dospívajícímu, že je v pořádku se ptát na otázky a vyjadřovat pocity, o kterých si mohou myslet, že by ostatní znepokojily.
Věnujte se pocitům vzteku a frustrace (i kdyby byly nevyřčeny).
Buďte ochotni tolerovat jistý vzdor ke sdílení myšlenek a pocitů.
Podpořte dospívajícího v tom, aby si vedli deník nebo zápisy.
Zařiďte, aby dospívající měli jednoho člena rodiny, nebo důvěrného přítele, který se na ně zaměří.